Argentina přírodovědně nabízí něco, co nemůže nabídnout nejen žádná jiná jihoamerická země, ale žádná země na světě: Patagonii. Nekonečné pláně, v rozměrech, které se vymykají lidským měřítkům a chápání. Vítr. Pustina. Sem tam lama guanako, stádečko mar stepních, člověka abys pohledal. Na západním obzoru monumentální panorama And (včetně legendárních skalních mega-věží Fitz Roy, které budou závěrečnou tečkou za naší expedicí). Na východní straně divoké pobřeží Atlantiku, kolonie lachtanů a rypoušů. A také největší kolonie tučňáků na světě, i největší kolonie papoušků na světě.

Pokud jste ještě v Latinské Americe nebyli a nechcete se z tsunami nových ptačích čeledí a druhů zbláznit (což se třeba v Ekvádoru nebo Brazílii může snadno stát), je Argentina ideální příležitost. A pokud už za sebou máte „tu pravou“ Latinskou Ameriku, od Amazonie po vrcholky And, vězte, že Patagonie je úplně jiný svět. Výlet na Mars.

Naše výprava začne v Buenos Aires, tedy v subtropické oblasti. Čeká nás řada čeledí endemických pro (Jižní) Ameriku, ale místo záplavy často podobných a matoucích druhů (které jsou zdrojem migrény v Peru, Bolívii či Kolumbii) nás nezahltí skousnutelný počet zástupců kolibříků, tangar, vlhovců atd. Tedy ideální pozvolný úvod do ornitofauny „ptačího kontinentu“.

Dále se budeme se pohybovat směrem na jih, v temperátní zóně, tedy mírném pásu. Jako kdekoli jinde na světě, i zde je samozřejmě druhová diverzita menší než v tropech – což jí ovšem neubírá na jedinečnosti. Některé endemické neotropické čeledi v deštném prales totiž nepotkáte, jsou vázány na až polopouštní a chladné prostředí Patagonie (s případným přesahem do extrémních nadmořských výšek jihoamerických And). Mezi tyto unikáty patří např. písečníkovití (Thinocoridae) nebo čeleď Pluvianellidae (bez zavedeného českého jména) s jediným a jedinečným druhem, kulíkem šedým (Pluvianellus socialis). Naprostou ekologickou bizarností (díky neuvěřitelnému jídelníčku) je pak dvoudruhová čeleď štítonosovití (Chionidae) – pokud nechcete utrácet horentní sumy za návštěvu Antarktidy nebo izolovaných jihooceánských ostrovů, máte největší šanci na štítonose právě v končinách, kde se budeme toulat.

Z rozšířenějších neotropických čeledí pak námi navštívená část Argentiny nabízí nadstandardní počet druhů tinam, potápek a především hrnčiříků. A buďte bez obav – uvidíme oba druhy nandu, severněji pampového (Rhea americana), jižněji menšího (Rhea pennata, dříve v rodu Pterocnemia).

Kromě fascinujících scenérií a fauny je samostatnou kapitolou gastronomie. Když se náš průvodce TG před lety vrátil z první cesty do „země červeného vína a masa“, stal se z něj abstinent a vegetarián z chuťového donucení: nic českého jako červené víno nebo maso nešlo rozumně ani označit, natož vložit do úst…

PROGRAM ZÁJEZDU:

Den 1. Ranní odlet z Prahy nebo Vídně do Argentiny, přílet do Buenos Aires. Nocleh v Buenos Aires.

Den 2. Úvod do argentinské fauny ve vyhlášené rezervaci Costanera Sur (350 ptačích druhů podle databáze eBird). Ta se nachází na okraji centra velkoměsta a sousedí nejen s obřím estuáriem Río de la Plata („Stříbrná řeka“), ale i rozsáhlou promenádou lemovanou celou řadou stánků s nejlepším grilovaným masem na planetě. Rezervace hostí pěkný výběr vrubozobých, namátkou na nás čeká obří čája obojková (Chauna torquata), nádherná čírka modrozobá (Spatula versicolor) nebo labuť černokrká (Cygnus melancoryphus), nejmenší druh mezi labutěmi. A samozřejmě hvězdy neotropické opeřené scény jako bizarní kukačka guira (Guira guira), kolibřík zlatý (Hylocharis chrysura), obří chřástal ypecaha (Aramides ypecaha), ostnák jihoamerický (Jacana jacana), bukač červenavý (Tigrisoma lineatum), krásná volavka hvízdavá (Syrigma sibilatrix), plžojed bažinný (Rostrhamus sociabilis), rybařík zelený (Chloroceryle americana), datel mravenčí (Colaptes melanochloros), papoušek mniší (Myiopsitta monachus), aratinga kropenatý (Psittacara leucophthalmus) (další druhy papoušků jsou zde uměle vysazené!), národní pták Argentiny hrnčiřík prostý (Furnarius rufus), ekologická obdoba našich rákosníků – ostrochvostka žlutobradá (Certhiaxis cinnamomeus), jeden z nejkrásněji vybarvených ptáků světa – tyrančík mnohobarvý (Tachuris rubrigastra), drozdec bělobrvý (Mimus saturninus), národní pták… Brazílie – drozd rezavobřichý (Turdus rufiventris), nádherný lesňáček oražovoprsý (Setophaga pitiayumi), navzdory názvu též nádherný kardinál šedý (Paroaria coronata) atd. A to je jen výběr druhů, které uvidíme téměř s jistotou. A ovšem řada druhů bahňáků, chřástalů, lysek, dlouhokřídlých atd. Ale tady výčet možností i jistot raději utneme.

Odpoledne, kdy už je ptačí aktivita v této části Argentiny nižší, přejedeme do San Clemente de Tuyú. Podle podmínek večerní birding v mokřadech anebo na pobřeží Atlantiku. Nocleh v San Clemente de Tuyú.

Den 3. Rezervace Punta Rasa leží v místě, kde se monumentální Río de la Plata vlévá do Atlantiku poblíž městečka San Clemente del Tuyú. Stačí pohled na mapu a každému je hned jasné, proč se stala Mekkou ptáčkařů: mys leží v místech, kam dorazí migrující ptáci po překonání více než sto kilometrů volného moře z Uruguaye.

Rezervace má mimořádnou diverzitu ptactva i kvůli mimořádné diverzitě biotopů: řeka, moře, mokřady sladké i brakické, slaniska, rozsáhlá pobřežní bahna. Kromě desítek druhů bahňáků (raději ani nezačneme jmenovat…) nebo bizarního zobouna amerického (Rynchops niger) bude hlavním cílem i jeden z druhů birdery vůbec nejžádanějších, leč nejhůře nalezitelných: nádherná slučice jihoamerická (Nycticryphes semicollaris). Nocleh v San Clemente de Tuyú.

Den 4. Ráno nám i dnes, podobně jako každý den výpravy, prozáří známý a nezaměnitelný zpěv koho jiného než strnadce ranního (Zonotrichia capensis) – o nejčastější druh výpravy se není důvod sázet. Po rozbřesku budeme pokračovat v prozkoumávání bohatství, které nám nabízí rezervace Punta Rasa a přilehlá velká zátoka Samborombón.

Nicméně jih láká a vzhledem k rozměrům Argentiny (od severu na jih prakticky stejně jako Evropa) je daleko. Většinu dne tedy musíme věnovat nejdelšímu přejezdu výpravy, až do města Bahía Blanca. Cestou příležitostné zastávky u některých z mnoha mokřadů v pampě. Čekají nás druhy krásné, jako zrzohlávka peposaka (Netta peposaca), i ekologicky zcela unikátní. Kachnice černohlavá (Heteronetta atricapilla) je jediným obligátním hnízdním parazitem mezi vrubozobými – hnízdo si nikdy nestaví, vejce klade k lyskám, rackům a zrzohlávkám. Kachnice argentinská (Oxyura vittata) – tu najdete v Guinnessově knize rekordů, poněvadž má nejdelší penis mezi všemi ptačími druhy a zároveň relativně nejdelší pářící orgán (tj. vzhledem k velikosti těla) mezi všemi obratlovci: rekordní penis měl 42,5 cm, tedy tolik, co celé tělo měřeného samce! Méně zvrhlé účastníky výpravy jistě osloví i elegantní moták dlouhokřídlý (Circus buffoni) či směrem na jih stále běžnější tinama argentinská (Eudromia elegans). Nocleh v Bahía Blanca.

Den 5. Dopoledne jezero a okolí obce Balneário Chapalcó. Pampy jsou za námi (na sever), patagonská step je před námi (na jih). Přechodnou a poměrně úzkou zónu tvoří další specifický biotop, tzv. monté. Díky tomu máme v rámci naší trasy pouze zde šanci na tak atraktivní druhy jako je štidlák chocholatý (Rhinocrypta lanceolata) nebo klouzálek šavlozobý (Drymornis bridgesii). A také na aratingu dlouhoocasého (Thectocercus acuticaudatus): toho sice potkáme i v Buenos Aires, jenže tam je uměle vysazený a pro ptáčkaře se nepočítá (!).

Odpoledne se přesuneme do největší papouščí kolonie na světě. V Balneário El Cóndor začíná 12 km mořských útesů, skrznaskrz provrtaných 35 000 nor. Autor? Papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus) si hloubí až 3 m hluboké tunely, vzájemně propletené. Papoušci jsou v El Cóndor úplně všude. Jejich lety nad mořskou hladinou patří k nezapomenutelným zážitkům. Nocleh v San Antonio Oeste.

Den 6. Ráno pokračujeme na jih. Cestou zastávka na lokalitě s výrem magellanským (Bubo magellanicus).

Po poledni odbočíme na východ, čeká nás proslulý poloostrov Valdés. Kolonie lachtanů hřivnatých (Otaria flavescens) zde slouží jako „MacDonald“ pro kosatky, které se naučily za lachtaňaty (kosatky dospělce skoro neloví) vyjíždět na pláže, jak známe z dokumentů BBC. Šance být svědkem takového lovu je ale minimální (asi 3%) i v době, kdy k lovu dochází nejčastěji (březen – květen). Náladu nám spraví rypouši sloní (Mirounga leonina) a pásovec štětinatý (Chaetophractus villosus) – nějaký ten krotký pásovec se často potuluje přímo u jednoho z parkovišť, kde zastavíme. Pokud nám nebude ráno přát výří štěstí, navštívíme další lokalitu na tuto sovu než se vydáme na ubytování. Každopádně nás nemine jedinečně zbarvený racek magellanský (Leucophaeus scoresbii) a snad i štítonos světlezobý (Chionis alba). Nocleh v Puerto Madryn.

Den 7. Valdés je taková pecka, že bychom se tu podobně jako tým BBC nenudili celé týdny. Věnujme mu alespoň další den. Třeba budeme mít štěstí a uvidíme ještě větší rodinu nandu menších než jako zde vyfotil náš průvodce TG v prosinci 2013 – podle všeho jde o největší zdokumentované hejno tohoto atraktivního druhu. Můžeme to pak oslavit v baru, kam chodil Malý princ. Tedy jeho autor, Antoine de Saint-Exupéry, když zde v letech 1929–1931 šéfoval letecké poště. Nocleh v Trelew.

Den 8. Dál na jih, kam razil legendární cestovatel a oceňovaný spisovatel Bruce Chatwin; tady sbíral materiál pro svou kultovní knihu In Patagonia (1977). Asi se nezastavil v obskurní lokalitě Dos Pozos, ale my tak učiníme. Z dobrých důvodů: ujít si několik archetypáních UHP, jako je třeba hrnčiřík patagonský (Pseudasthenes patagonica), pořádný pozorovatel ptactva přece nechce.

Teď fanfáry… největší kolonie tučňáků na světě! Ano, Punta Tombo. Spočítat hejna tučňáků magellanských (Spheniscus magellanicus) není žádná legrace. Statisícová jsou určitě. V rekordních letech se odhady vyšplhaly až k sedmimístnému číslu. Co dál? Sympatický kulík falklandský (Anarhynchus falklandicus) nebo slavná kachyně bělohlavá (Tachyeres leucocephalus). Endemit (dokonce jen provincie Chubut) a jeden z mála nelétavých druhů ptáků vůbec.

Cestou na jih podle časových možností zastávka na Cabo dos Bahías u městečka Camarones. Nocleh v Comodoro Rivadavia.

Den 9. Pokračujeme na jih. Patagonská step i mořské pobřeží nabízejí další možnosti, jak „ulovit“ už zmíněné plánované druhy, které nám zatím „utekly“. A jako bonus třeba přijde i tinama patagonská (Tinamotis ingoufi). Nocleh v Puerto Deseado.

Den 10. Dnes bude jediná – ale vysoká – šance během naší výpravy na pozorování jednoho z nejkrásnějších a nejméně obvykle vybarvených kormoránů, kormorána rudonohého (Poikilocarbo gaimardii). Budeme pátrat kolem Río Deseado a směrem na jihovýchod až k Isla Pinguino. Jistě nás ale nemine kormorán skalní (Leucocarbo magellanicus) a kormorán modrooký (Leucocarbo atriceps). Nocleh v Puerto Deseado.

Den 11. Delší přejezd z Puerto Deseado do estancie La Angostura. Cestou zastávky v nekonečné patagonské stepi. Potkáme písečníka nejmenšího (Thinocorus rumicivorus) a elegantního kulíka tenkozobého (Oreopholus ruficollis)? Šance jsou solidní. Nocleh v La Angostura.

Den 12. Avifauna Patagonie neoslní prvoplánovou pestrostí či početností, ale často spíše raritností. S chřástalem patagonským (Rallus antarcticus) se lze setkat jen v půl tuctu chráněných oblastí a několika soukromých farmách – La Angostura do tohoto exkluzivního klubu patří. Místo výčtu dalších druhů zmíníme pouze ten, který – pokud se nám tuto mega-raritu podaří najít – bude jasným „druhem výpravy“. Potápka argentinská (Podiceps gallardoi) je sen každého bird(watch)era, kterému zmíníte Jižní Ameriku. Potápka argentinská kombinuje vzhled (mimořádně krásný), ochranářský statut (kriticky ohrožená), legendární historii (popsána až v roce 1974!) a jedinečnou nomádskou ekologii – nemá žádné stálé populace, každoročně se stěhuje mezi izolovanými jezery v těch nejopuštěnějších koutech už tak liduprázdné Patagonie. Nocleh v La Angostura.

Den 13. Šance na nalezení potápky argentinské jsou malé, přičemž atraktivnost toho druhu (a dalších, které zde můžeme potkat) je dostatečným důvodem nespěchat dál. Budeme se opět pohybovat v širším okolí farmy La Angostura.

Odpoledne se vydáme na západ, směrem k Andám. Tam na nás čekají mimo mnohé jiné např. papoušek smaragdový (Enicognathus ferrugineus) či kulíšek patagonský (Glaucidium nanum). Nocleh v El Chaltén.

Den 14. Cerro Fitz Roy. Je třeba ještě něco dodávat? Kandidáta na nejslavnější horskou scenérii světa viděl snad každý. Nás bude lákat nejen estetika obřích skalních věží, ale i ptačí fauna blízkých araukáriových lesů. Ty obývá např. neobyčejný štidlák černohrdlý (Pteroptochos tarnii) i kolibřík chilský (Sephanoides sephaniodes) – nejjižnější kolibřík světa. Nocleh v El Calafate.

Den 15. Ráno to bude z ubytování na první dnešní cílovou lokalitu co by nelétavou kachnicí dohodil. Rezervace Laguna Nimez nabízí reprezentativní výběr druhů Patagonie: krásné vrubozobé jako jsou např. hvízdák chilský (Mareca sibilatrix), kachna bronzovokřídlá (Speculanas specularis) či husice magellanská (Chloephaga picta), dále plameňáka chilského (Phoenicopterus chilensis) nebo potápku velkou (Podiceps major), ale hlavně jeden z potenciálních zlatých hřebů výpravy: unikátního a birdery vysněného kulíka šedého (Pluvianellus socialis). Ten jako kulík ani nevypadá – není divu, vždyť je blíže než kulíkům příbuzný… štítonosům! Odpoledne bude patřit světově proslulému ledovci Perito Moreno – je to jediný známý ledovec na světě, který se v době „globálního oteplování“ nezmenšoval, ale rostl (až poslední roky „jde s davem“). Výhled na ledovec patří mezi nejúchvatnější scenérie na Zemi. Okolní araukáriové lesy si možná budete pamatovat z ikonické sekvence Života ptáků (BBC, 1998): pomocí dvojitých úderů šiškami do kmenu araukárie tam David Attenborough přiláká do záběru nikoho menšího než největšího jihoamerického datla a zároveň jednoho z největších druhů šplhavců na světě. Datla magellanského (Campephilus magellanicus). Pokusíme se o totéž. Nocleh v El Calafate.

Den 16. Přelet vnitrostátním letem do Buenos Aires. Odlet do Evropy.

Den 17. Návrat do Evropy.