Biebrzańský národní park je největší polský národní park. Chrání oblast rašelinišť a jiných mokřadů, které po obou stranách vyplňují údolí řeky Biebrzy na vzdálenost větší než 100 km. Park a okolní území mají pověst nejchladnějších končin z celého Polska s dlouhou zimou (sníh se drží až 140 dní) a krátkým vegetačním obdobím. Chladný vzduch a množství vodních par nad řekou často způsobují husté přízemní mlhy. Údolí řeky se člení na tři hlavní úseky: horní část (Basen Górny) je dlouhá asi 40 km s nepříliš širokým údolím (1,5 - 3 km), s častými morénami a nejmocnějšími vrstvami rašeliny (3-6 m) na křídovém podloží, střední část (Basen Šrodkowy) představuje lichoběžníkovou synklinálu (tj. horninové vrstvy prohnuté do tvaru údolí) asi 40 km dlouhou a 20 km širokou, v níž je rašelina uložena na písčitém a štěrkovitém podloží ve vrstvách od 1 do 3 m, nejspodnější část údolí Biebrzy (Basen Dolny) má charakter 30 km dlouhého a 12-15 km širokého kanálu s četnými slepými (mrtvými) rameny a několika naplavenými písečnými ostrovy, které vystupují z rašelinišť (síla vrstev obvykle nad 2 m), podklad je převážně štěrkopískový s občasnou příměsí jílových nánosů. Zvláště v těchto místech se při záplavách řeka rozlévá do širokého okolí. Rašelinné a další mokřadní ekosystémy Biebrzanského národního parku jsou bez jakýchkoli pochyb největší a nejzachovalejší ve střední Evropě. S celkovou rozlohou necelých 255 km² tvoří bezmála polovinu výměry parku. Vegetace zahrnuje až 70 rostlinných převážně vlhkomilných společenstev, zejména ostřicových porostů, rákosin, podmáčených olšin a rašelinných jehličnatých lesů. Zalesněná je zhruba čtvrtina parku (hlavně olše, břízy a borovice). Odborníky přitahuje možnost studia jejich dokonalé zonace v závislosti na vodním režimu. Ale i rozmanitost květeny s hojným zastoupením boreálních (severských) druhů a glaciálních reliktů si zaslouží pozornost. Bříza nízká, rojovník bahenní, šicha černá, vrba laponská, všivec žezlovitý, třtina přehlížená či tučnice obecná, to jsou rostliny, které předkládáme jako namátkou vybrané důkazy. Květena celkem zahrnuje na 900 cévnatých rostlin, nemluvě o dalších stovkách druhů mechorostů. Rozlehlá rašeliniště a slatinné louky, na nichž žije mnoho druhů ptáků, přitahují do Biebrzańského národního parku ornitology z celého světa. Údolí řeky Biebrzy vyhledávají ptáci žijící na mokřadech obklopených loukami. Žije tu okolo 270 ptačích druhů z celkových asi 450 vyskytujících se na celém území Polska. Z necelé šedesátky ohrožených druhů jich v parku hnízdí přes dvacet, tedy více než třetina. Najdeme mezi nimi orla volavého, jeřába popelavého, bekasinu větší, rybáka bělokřídlého a černého i rákosníka ostřicového a tamaryškového. "Reprezentantem" národního parku je jespák bojovný, který je v jeho znaku. Počet zástupců tohoto ptačího druhu se ale snižuje, protože slatinné louky a močály, v nichž hnízdí, zarůstají. 

Z tohoto chudého regionu odcházejí lidé, kteří po staletí zdejší slatinné louky kosili, a proto doposud otevřená krajina zarůstá. Národní park se proto snaží podobu krajiny, jakou měla v uplynulých stoletích, udržet. Kosit louky ručně ale vzhledem k obrovským nákladům nepřichází v úvahu. Neosvědčila se ani obvyklá technika používaná ke kosení luk, v mokrém terénu se bořila. Zatím nejlepším řešením se ukázaly být speciálně upravené rolby. Tradici, jež přežila staletí, má udržet mistrovství Evropy v kosení slatinných luk pořádané národním parkem.

V údolí řeky Biebrzy žije nejpočetnější populace losů v Polsku. V současnosti je to asi 1400 jedinců, z toho polovina na území národního parku. Pro to, aby vypásli louky porostlé například ostřicí, jich nicméně dost není. Větší populace by zde v zimě nenašla dostatek potravy. Četné zajímavosti nabízejí i jiné skupiny živočichů, avšak průzkumy (zvláště u bezobratlých) stále pokračují. Žije zde bobr evropský nebo vlk obecný. Zajímavé je i rybí osazenstvo Biebrzy – z 36 zjištěných druhů si zaslouží zmínku mihule ukrajinská, v Polsku jinak ojedinělá.

O návštěvníky parku je postaráno – téměř 490 km značených cest pro pěší i cykloturisty, několik ptačích pozorovatelen a haťových chodníků umožňuje poznat z parku to nejpodstatnější.

Program zájezdu:

1. den – Odjezd z Prahy v ranních hodinách (cca 8:00), cesta přes Brno, Olomouc, Ostravu a Polsko do Sulejówa, kde nás v odpoledních a podvečerních hodinách čeká pozorování u jezera Zbiornik Sulejowski, které je součástí chráněné oblasti Sulejowski Park Krajobrazowy. Ubytování a nocleh v blízkém okolí.

2. den – Po snídani přejezd k NP Biebrza. Obec Osowiec: správa Národního parku, ve výstavním sále výstavy fotografií, možnost nákupu literatury, map, triček apod. Ornitologická pozorování, ubytování a nocleh.

3. den – Snídaně. Dopolední ornitologické pozorování v NP s místním průvodcem, lokalita bude zvolena dle momentálního výskytu ptactva. Odpoledne další ornitologické pozorování s místním průvodcem v jiné lokalitě. Nocleh.

4. den – Snídaně. Dopoledne ornitologická pozorování v NP s místním průvodcem, odpoledne další ornitologická pozorování. Ve večerních hodinách odjezd do Česka.

5. den – příjezd do Prahy v poledních hodinách. 

Ornitologická pozorování budou přizpůsobena podle počasí a aktuálních výskytů ptactva. Program připraven ve spolupráci s Českou společností ornitologickou.