Národní park Kiskunság, Malá Kumánie, je pojmenována podle kmene Kumánů (Kun), jenž se zde usadil ve středověku. Národní park byl vyhlášen v roce 1975. Leží mezi Dunajem a Tisou jižně od Budapešti. Tvoří ho 9 oblastí s ukázkami krajiny jižní části Velké uherské nížiny od zasolených stepí a pastvin po pohyblivé písky, bažiny, močály, rašeliniště a jalovcové lesy. Průměrnou nadmořskou výšku území okolo 95 m přesahují jen naváté písečné duny a pahorky. Geologickou raritou jsou naplavené dolomitové formace, neboť se údajně nacházejí jen na třech dalších místech na světě. Klimaticky jde o nejsušší a nejslunnější oblast v Maďarsku. Současná tvář Kiskunságu je zároveň odrazem jeho 600-700 let dlouhého uherského osídlení s bohatou zemědělskou tradicí osamělých farem a početných stád dobytka, která se nesmazatelně otiskla do zdejší krajiny. Přibližně 70% rozlohy NP Kiskunság tvoří biosférickou rezervaci UNESCO. Zhruba polovina parku je pod přísnou ochranou se zákazem vstupu či se vstupem jen na povolení. Pokryv pusty tvoří nenáročné traviny, pelyňky, heřmánek, solnička, limonka a další, na dunách rostou z trav hlavně kavyly a sveřep, dále např. kozinec, zemědým, chrpa či různé hvozdíky (včetně panonských endemitů). Také zvířena nezapře někdejší stepní původ – saranče uherská, kudlanka nábožná, zmije Ursiniho, myšivka stepní… K pustě neodmyslitelně patří stáda pasoucích se domácích zvířat – pastevectví zde má už dvoutisíciletou tradici. Některá plemena domácích zvířat z pusty pocházejí – maďarský stepní skot, cápová ovce, krátkonohý kůň plemene nonius či prase mangalica. V parku je příkladná dlouhodobá ochrana stabilní a vitální populace mandelíka hajního. V roce 2012 skupina českých a slovenských ornitologů ve spolupráci se správou NP Kiskunság vyvěsila na území parku prvních 60 kusů hnízdních budek pro mandelíka. Zajímavým poznatkem je skutečnost, že v prvním roce po vyvěšení byly dvě třetiny budek obsazené.

Cílové druhy ptáků: mandelík hajní, dudek chocholatý, vlha pestrá, sýček obecný, výreček malý, raroh velký, orel královský, drop velký, dytík, poštolka rudonohá, kulík mořský, pisila čáponohá, polák malý, volavka vlasatá, kolpík bílý, rybáci bahenní a další.

Národní park Hortobágy je největším, nejstarším a nejznámějším národním parkem Maďarska. Území pusty zabírá plochu 1 400 km2, z toho 820 km2 tvoří národní park. Protože jde o přísně chráněnou oblast, některé části nejsou veřejnosti přístupné. Centrem oblasti je obec Hortobágy. Až do druhé poloviny 19. století byla celá oblast záplavovým územím řeky Tisy. Následkem její regulace byly alkalické mokřady Hortobágy izolovány od pravidelného vodního zdroje a začaly postupně vysychat. Od Tisy až po Debrecín se tak rozprostírá nedozírná rovina, jedna z největších chráněných oblastí v Evropě, typická maďarská pusta. Chov a pastva tradičních plemen dobytka, jako je uherský stepní dlouhorohý skot a plemeno ovcí racka, je tou nejlepší metodou managementu zdejších pastvin rostoucích na alkalických půdách. V roce 1999 byl národní park zanesen na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. V parku rostou i druhy rostlin, jež se nacházejí obvykle u moře. Park chrání především značný počet různých druhů ptáků, a to jak v době hnízdění tak během tahu a zimování. V oblasti parku bylo napočítáno na 342 druhů ptáků včetně velmi ohrožených. Příkladem může být drop velký, jehož druhá největší populace v Maďarsku – asi 120 jedinců – žije právě na území Hortobágy. Hortobágy je atraktivní i z krajinářského hlediska. Na první pohled upoutají typické vahadlové studně, které zajišťují pro dobytek tolik potřebnou vodu. Stáda skotu, ovcí, koz a občas i prasat se pasou buďto volně, nebo je doprovázejí pastevci v tradičních oděvech. Na suché pláně ve skutečnosti připadá jen něco přes polovinu rozlohy parku, zbytek vyplňuje mozaika močálů, slanisek, rašelinišť, vlhkých luk a jiných mokřadů, doplněna téměř dvěma desítkami rybníků.

Cílové druhy ptáků: mandelík hajní, drop velký, poštolka rudonohá, výreček malý, dudek chocholatý, vlha pestrá, raroh velký, žluva hajní, linduška úhorní, volavka červená, strakapoud jižní, tenkozobec opačný, pisila čáponohá, kulík mořský, moták lužní, orel mořský, bahňáci a další.

PROGRAM:

1. den – Odjezd z Prahy v ranních hodinách přes Brno, Břeclav a Bratislavu. Příjezd do národního parku Kiskunság. Podvečerní ornitologická pozorování. Ubytování, nocleh.

2. den – Návštěva informačního centra národního parku v Kecskemétu, možnost zakoupení literatury, map a propagačních předmětů. Ornitologická pozorování v národním parku Kiskunság, navštívené lokality budou zvoleny podle aktuální situace.

3. den – Ornitologická pozorování v národním parku Kiskunság, navštívené lokality budou zvoleny podle aktuální situace. Přejezd na ubytování ve vesnici Hortobágy. Ubytování, nocleh.

4. den – Národní park Hortobágy – pozorování ptactva, navštívené lokality budou zvoleny podle aktuální situace. Návštěva rybníků národního parku Halastó. Je zde informační centrum národního parku, možnost zakoupení literatury, map a propagačních předmětů. Cesta tam (cca 5 km) a zpět pěšky soustavou rybníků s pozorováním ptactva. Nocleh.

5. den – Národní park Hortobágy – pozorování ptactva na lokalitách Szálkahalom, kde se nachází kolonie poštolek rudonohých, vycházka do pusty v lokalitě Pusztakócs a návštěva dalších lokalit podle aktuální situace. Večer odjezd a cesta domů.

6. den – Příjezd do Prahy v ranních hodinách (přes Bratislavu, Břeclav a Brno).

Ornitologická pozorování budou přizpůsobena podle počasí a aktuálních výskytů ptactva. V této oblasti jsou velké výkyvy hladiny jezer. Program připraven ve spolupráci s Českou společností ornitologickou.