BirdwatchingZájezdy se zaměřením na pozorování ptactva

vytvořeno: 28.4.2016, před 1 rokem

Z nádherné oblasti od řeky San Juan jsme odjeli směrem na jih do oblasti sopek. Odpočinuli jsme si u kávy v restauraci Las Iguanas. Ta je známá obrovskou koncentrací tvorů, kteří jí dali název. Na stromech nad restaurací a v korytě vedle tekoucí říčky je možné pozorovat velké množství zpola ochočených leguánů zelených všech barevných variant. Byli zelení, hnědí nebo zářivě oranžoví. pokoušeli jsme se je počítat, ale při stovce jsme přestali, neboť se mnozí mezitím přemístili na jiné větve. Několik jich bylo také na střeše restaurace a dělali tak živou reklamu.  Zastavili jsme v jednom městečku na oběd. Na polévce plavalo několik krásných květů, které nebyly jenom na ozdobu, ale jsou určeny i k jídlu. Na krmítko, které bylo umístěné u rušné silnice se slétaly tangary modré a tiriki tovi. Odpoledne jedeme k sopce Arenal, kde navštěvujeme nádherný vodopád v pralese. Voda pod ním je studená a tak se tam koupeme nakonec jenom já s Petrem. Přitom v okolí je několik termálních pramenů a lázní. Přijíždíme do krásné Ekolodge na ubytování, kde se ještě vykoupeme v bazénu s vyhřátou vodou od sluníčka. Stačíme ještě pozorovat několik tangar letních, které jsou celé šarlatově červené a také kubánky velké, které sbírají semínka trav. Při návratu se městečka La Fortuna, kde jsme doplňovali zásoby, vidíme zabitého křovináře na cestě.

Při rozednění sledujeme ptáky přilétající na nedalekou papájovou plantáž. Je zde hejno araking a spousty plodožravých ptáků. Po snídani přijíždíme k sopce Arenal. V bambusovém lese pod sopkou pozorujeme sojky modré, aratingy nany a rodinou skupinku guanů horských. Při stoupání vidíme spousty rozkvetlých orchideí. Spustí se ale obrovský déšť s vítr, takže všichni hodně promokneme a Arenal vidíme pouze v mlze. Po obědě měníme program, nechce se nám platit astronomické vstupné do termálů a jedeme do malé indiánské rezervace poblíž – Centro Ecologico Maleku Arafaf. Rezervace spravují indiáni kmene maleku. Výnosy ze vstupného a prodeje suvenýrů jdou na rozvoj komunity. Na krmítku se schází mnoho tangar, kolibříků, guáni a nádherné žlutokorunkaté euphonie. Součástí je také motýlí voliéra s mnoha druhy motýlů v různém stádiu vývoje. Threnetes ruckeri kolibřík pruhoocasý, Trogon rufus trogon černohrdlý, Thamnophilus doliatus 0,1 mravenčík zebrovitý, Tangara larvata tangara masková, zlatolící, Piringa rubra tangara letní, Oryzoborus funereus louskač dlaskozobý, Ortalis cinereiceps čačalaka šedohlavá, lesňáček pruhoocasý Phaeothlypis fulvicauda, Euphonia hirundinacea libohlásek Bonapartův, Cyanerpes cyaneus 0,1 květomil modrý, Calocitta formosa sojka středoamerická, Baryphthengus martii momot rezavohlavý do národního parku Arenal Volcano (1633 m) - sopka Arenal.

Sopka Arenal je jedna z nejčinnějších sopek v celé Americe. V národním parku se setkáme s tukany, trogony, tangarami a aguti. Odpoledne návštěva městečka Fortuna - je to velice příjemné město a v jeho okolí najdeme mnoho atraktivních zajímavostí. Národní park Arenal
Tento park byl založen roku 1995. Současně s rezervacemi Tenorio, Miravalles a Monteverde, tvoří Area de Conservación Arenal, chráněnou oblast, která zahrnuje převážnou většinu pohoří Cordillera de Tilarán. Nachází se zde polovina všech živočišných druhů, známých v Kostarice. Největší atrakcí je ale opět sopka. Činná je již od roku 1500 a poslední výbuch byl v roce 1968, zabil 80 lidí a 45 000 kusů dobytka. Od té doby je vulkán zdánlivě v klidu, ale přesto, zejména v noci skýtá úžasnou podívanou. Nejlepší místo na noční představení vulkánu je ze severní a západní strany kopce. Činnost sopky se mění den ode dne. Někdy z ní vytéká žhavá láva a do vzduchu létají kameny, jindy zase jen klidně bublá. Spatřit tekoucí lávu během dne není jednoduché, ale oblaky popele, které sopka chrlí uvidíte bezpečně. Může se ale stát, že právě tyto oblaka způsobí, že sopka skrz ně nebude skoro vidět.

Jezero Arenal
Po 18 km jízdy západně od Fortuna přes Tabacón narazíte na hráz, která tvoří začátek jezera Arenal. Leží v nadmořské výšce 1798 metrů a rozkládá se na ploše 124 km čtverečných. Jezero vzniklo roku 1973. Je to největší kostarické jezero a je zásobárnou pitné vody pro Guanacaste a také hnacím motorem pro vodní elektrárnu. Velmi silný vítr během období sucha dělá jezero oblíbeným cílem pro windsurfing a plachetnice. Oblíbili si ho i rybáři, zdejší okouni váží kolem 4 kg.

Ráno opět pozorujeme aratingy a další ptáky. Pokračujeme po cestě do Monteverde. Zastavujeme v menším městečku, kde já s Kostasem doprovázíme Zdeňka na lékařské ošetření, protože ho již několik dnů bolí zub. Ošetření je na výborné úrovni, včetně rentgenu atd. Nakonec nás překvapuje cena 20 USD za vše. Jedeme kolem umělého jezera Arenal, kde je neskutečný vítr. Údajně zde ale takto fučí stále, protože kolem jezera probíhá je průrva mezi pohořími a dochází zde k výměně vzduchu mezi karibskou a pacifickou oblastí.  Přijíždíme do rezervace Santa Elena. Rezervace zahrnuje nádherný mlžný prales, ve kterém podle slov průvodce neprší asi 30 dnů v roce. Takže promokáme a trpí i fotoaparáty a kamery, které za chvíli některým odmítají pracovat. Pozorujeme například endemitního kosa horského, který je celý šedý s červeným zobákem nebo trogona oranžovohlavého. Podle průvodce zde vzácně zalétá pouze jeden druh papoušků amazonek bělohlavých. Kostas se nás ptá, proč se mraky točí kolem hory a pak odpovídá, že do čtverce by to nešlo. Chlorospingus ophthalmicus  tangara křovinná

V oblasti Monteverde roste více než 2000 druhů rostlin

včetně mnoha orchidejí.Odpoledne návštěva rezervace Bosque Nuboso Santa Elena -Santa Elena - (1650m) - 3 km2 chráněného území. Vynikající podmínky pro pozorování kvasalů a kolibříků.

11.den: Ráno návštěva Monteverde Cloud Forest Reserve. Rezervace se skládá z 6 rozličných

ekosystémů, které jsou domovem odhadem pro 2500 rostlinných druhů, více než 100 druhů savců, přibližně 490 druhů motýů a více než 400 druhů ptáků, včetně kvesala. Při velkém štěstí uvidíme  jaguáry, pumy a jiná divoká zvířata. Nocleh Tarcoles plná penze Tato oblast je považována za klenot mezi mlžnými pralesy. Už jen příjezd do této oblasti vám poskytne krásné zážitky. Pozorovat hustě zalesněné kopce s hlubokými údolími osázenými kávovníky je opravdu uchvacující. Srdcem této oblasti je malé městečko Santa Elena, které vzniklo roku 1951. Zdejší městečko založili přistěhovalci ze Severní Ameriky, hlásící se k mírumilovné náboženské skupině Qukakerů, kteří byli vězněni. Po propuštění z vězení začali tito lidé hledat místo kde by mohli žít v míru. Bylo jich dohromady 44. Nakonec se rozhodli pro Kostariku, pro oblast Monteverde. Bylo to dostatečně daleko od San José a také pozemky byly levné. Začali farmařit a produkovat sýr. V začátcích produkovali přibližně 10 kg sýru za den, nyní je to přibližně 1 000 kg denně. V dnešní době se rozváží zdejší sýr do celé Kostariky. Když přijíždíte po velice špatné cestě, se kterou mají potíže i terénní auta, pak si teprve uvědomíte, jak to muselo asi vypadat, když sem přišli první přistěhovalci a kolem dokola byl jen hustý neproniknutelný prales. Díky těmto přistěhovalcům většina zdejších obyvatel mluví dobře anglicky.

V regionu spadnou každoročně vydatné dešťové srážky. Celoroční úhrn zde činí 4500 mm a nenastupuje zde prakticky žádné období sucha, třebaže v době od ledna do května prší méně. Nepromokavé oblečení se zde proto stává nutností. Ale déšť je také mocným pomocníkem a vytváří skvělé podmínky pro milovníky kajaků a raftů, kteří míří za divokou vodou do okolí La Virgen, kde dovádějí na zpěněných vodách řeky Río Sarapiquí.

Ať už budete přijíždět do Monteverde za jakéhokoliv směru, pro mnohé z vás to bude nejhorší jízda v životě. To čemu tady říkají cesty mnohdy připomíná vyschlé koryto řeky a pravděpodobně v období dešťů tudy řeka teče. Prašná, kamenitá cesta s hlubokými kolejemi, výmoly a dírami způsobí, že ujetí několika desítek kilometrů trvá hodiny. Po této cestě máte pocit, že se vám rozskočí hlava a to nejez z občasného nárazu do střechy auta. Ale věřte, to kodrcání sem stojí za to. A má to ještě jeden důvod. Vláda se již několikrát nabízela, že zdejší silnice spraví, což by v jiných oblastech Kostariky bylo vítáno s hurónským řevem. Ale zdejší obyvatelé odmítli. A důvod? Je jednoduchý. Monteverde leží poměrně blízko zálivu Nicoya, kde kotví obrovské turistické lodě. Kdyby do Monteverde vedla dobrá cesta, denně by tu projížděly desítky velkých autobusů s obrovským množstvím turistů z lodí. A právě ti by zdejší oblast zcela zlikvidovali. Do všech zdejších rezervací a atrakcí je totiž omezený vstup návštěvníků a protože by společnosti, vlastnící velké lodě rezervovali všechna místa, třeba i na celý rok, na ostatní turisty by zde nezbylo místo. Lodě nabízejí ubytování, stravu i dopravu, nikdo by nepoužíval místní hotely a restaurace. Vlastně by sem jiní turisté ani nejezdili, protože by jednoduše kvůli turistům z lodí nedostali šanci si prohlédnout zdejší zajímavosti. A tak se do Monteverde stěží vyškrábe malý mikrobus a zdejší hoteliéři si mnou ruce. Ale nejen pro ně je to výhodné. Toto místo má tak uchvacující atmosféru, že se vám nebude chtít odjíždět. Vůbec vám nebude vadit že tu celý rok prší, vždyť jste přeci v deštném pralese. Málokdo se nezamiluje do zdejších západů a východů slunce, neskutečně barevných duh, převalující se mlhy, neustálého mrholení a překrásné krajiny. A právě v tom okamžiku si uvědomíte, že by se sem asfaltová cesta nehodila, že cesta kterou jste ještě včera klínali je vlastně úžasně romantická. A nebudete daleko od pravdy.

První věc kterou po svém příjezdu uvidíte, je již zmiňovaná vesnička Santa Elena. Najdete zde obchody, restaurace, hotely, turistické a informační kanceláře, banku a malou kliniku. Pokud budete pokračovat dále jihovýchodním směrem, asi po 6 km narazíte na vstup do rezervace Monteverde. Podél této cesty je soustředěna řada hotelů různých cenových kategorií. Asi 5 km severovýchodním směrem od Santa Eleny se nachází další rezervace se jménem Reserva Santa Elena. V okolí můžete navštívit také motýlí zahradu, ve které uvidíte obrovské množství motýlů, jejich vývoj a způsob života. Najdete zde žabí farmu i galerii kolibříků. Prohlédnout si můžete některou uměleckou galerii nebo zpoza oken shlédnout výrobu sýrů ve zdejší farmě. Největší atrakcí je ovšem návštěva deštného pralesa. Vybírat můžete z několika rezervací a parků. Každá z rezervací nabízí různě dlouhé a obtížné trasy. Co si ale rozhodně nesmíte nechat ujít je takzvaný Sky trek nebo Sky Walk. Toto a mnoho dalšího můžete zažít v Monteverde, které byste si při návštěvě Kostariky rozhodně neměli nechat ujít.

Kvesal chocholatý (Pharomachrus mocinno costaricensis),kterého touží spatřit tolik návštěvníků země: překrásným zelenočerveným kvesalem. Tento úžasný ptáček se vyskytuje v oblasti zasahující od jižního Mexika až po severní Panamu, tedy víceméně na celém území Střední Ameriky, a byl velmi ceněným u starých Aztéků a Mayů. V jazyku Aztéků znamená slůvko quetzali „nádherný“, a společně s nefritem bylo překrásné pestrobarevné peří kvesala užíváno v mayských městech jako oběživo. Peří kvesala měla rovněž v oblibě mayská nobilita, která jeho prostřednictvím dávala na odiv svoji zbožnost a společenskou nadřazenost; z peří kvesalů byly rovněž vytvářeny čelenky nejvyššího aztéckého božstva, opeřeného hada Quetzalcoatla.

Lov kvesalů je velmi krutý, neboť je všeobecně známo, že tento pták v zajetí nepřežije, a je proto po celé Střední Americe považován za symbol svobody. Především samečci, jejichž pera mohou dorůstat až 1,5m délky, jsou dodnes oblíbeným cílem pytláků; další hrozbou, již musejí kvesalové čelit, je destrukce jejich přirozeného životního prostředí, horského mlžného lesa. Nejlepší podmínky pro pozorování kvesalů nabízejí zbývající porosty horského mlžného lesa ( především porost v Monteverde), kde je možno tyto opřené klenoty spatřit zejména v období od března do května. Je však velmi těžké kvesaly zahlédnout, a to zejména kvůli jejich plachosti a jasně zelenému peří, nápadnému sice na pohled, které však ve skutečnosti umožňuje kvesalům skrýt se před zvědavými pohledy ve vlhkém a mihotajícím se listoví lesa. Kvesalové jsou v Kostarice oficiálně chránění v národních parcích Braulio Carrillo a Volcán Poás ve Valle Central, v Chirripó v Zoně Sur a v Monteverde.

Ráno odjíždíme do rezervace Monteverde. Celkem je v parku 9 tras dlouhých od 1 do 6 km.Prší tady o něco míň než včera, ale mě je to boh vie čo. Ptáků moc nevidíme, nejvýraznější je sojka kápová Cyanolyca cucullata Obdivujeme především porosty nádherných stromových kapradin. Přes cestu nám přebíhá kinkažu, který připomíná plyšového medvídka. Poté vycházíme z rezervace a teprve teď zažíváme „ornitologický orgasmus“. Na krmítka v blízké restauraci U kolibříka přilétají desítky kolibříků. Amazilia candida – kolibřík chiapapský, Amazilia cyanura – kolibřík středoamerický, Campylopterus hemileucurus – kolibřík fialkový, Kolibri thalassinus – kolibřík zelený, Elvira chionura – kolibřík zelenoplaštíkový, Heliodoxa jacula 0,1 – kolibřík subtropický, zelenotemenný, Heliodoxa jacula 1,0 – kolibřík subtropický, zelenotemný, Heliodoxa jacula juv. – kolibřík subtropický, zelenotemenný, Lampornis calolaemus 0,1 – kolibřík fialovohrdlý, Lampornis calolaemus 1,0 – kolibřík fialovohrdlý, Selasphorus flammula – kolibřík vulkánový.  Jsou poměrně krotcí a i přes téměř nepřetržitý déšť se dají dobře fotit. Na večer ještě navštěvujeme serpetárium, kde jsou vystaveni téměř všichni zde žijící hadi, ale také želvy a ještěři. Vyslechneme i malou přednášku o jedovatosti hadů a sérech. Potom jdeme do jiného terária Ranario, které se zaměřuje na žáby. Zde žabky vylézají až po setmění a malý průvodce nám je s baterkou všechny ukazuje. Během prohlídky se stačí naučit pár českých slovíček, jako třeba: „mala žaba“.

Josef Nožička